11. prosinec

11. prosince 2012 v 4:50
Chtěla bych být šťastná, spokojená, smířená a normální. Nebo alespoň relevantní, moderní, poetická a krásná. Nejsem.

Moc věcí nechápu. Kupříkladu vlastně doopravdy nevím, proč se pořád trápím. Z jakého důvodu jsem promarnila poslední tři roky svého života strachem z reality a co za tím stojí. Samozřejmě jsem byla u psychiatrů, psychologů, polykala prášky, snažila se pomoci si sama, četla knihy, mluvila s rodiči, udělala všechno možné...a ano, učinila jsem jistý pokrok.
d
Pořád je toho však moc. Do míst v mé hlavě, kde dříve žily staré, upálené strachy, přišly nové a usadily se tam. Anebo se z popela občas vynoří stará bolest, pochybnost či myšlenka a uhodí znova, silněji než prvně. Má mysl mne mučí a jinak to vysvětlit neumím, tolik věcí jsem kvůli ní zameškala. Nechodím do školy (což mě trápí, protože s individuálním plánem nejsem schopná dosáhnout dobrých známek), nečtu noviny, těžko zapnu televizi bez toho, aby mi bylo zle, a už i knihy je pro mě těžké číst. Tento blog je v mých očích hodně a bojím se toho psaní pro dva lidi asi stejně moc, jako mě to těší a posouvá dál. Jediné, co mi nyní pouze dělá radost a nic jiného, je sport a především tanec. Ty čistí hlavu a nevnucují myšlenky na nic kromě honu za nemožnou tělesnou precizností.
s
Neznám oficiální název svých strachů. Diagnostikovali mi v průběhu let aspergerův syndrom, deprese a ADHD a asi všechny tyto poruchy i mám, avšak nepřijde mi, že by kterákoli z nich měla ve svých symptomech panický strach z reality a přemýšlení. Ze všeho nejdůležitější pro mě nyní je, že se ze všech sil snažím změnit, každý den udělat alespoň něco směrem k tomu být více otevřená světu a nenechat si jím zlámat vaz. Jako odvážná mladá žena na létající hrazdě. Nechci totiž zemřít, nikdy jsem sebevraždu doopravdy nezvažovala. Mám ráda představu života a sen o tom, že jednou budu silná, spokojená a něco světu přinesu, byť i jen něco tak ohromného jako sebe ve formě dobré přítelkyně, upřímného člověka a milující matky. Občas bych si ale vskutku přála vyskočit z vlastní kůže...

german-expressionists: Conrad Veidt and Kurt Sivers in Anders als die Andern (1919), directed by Richard Oswald
Conrad Veidt v Anders als die Andern (mimochodem skvělý film)
 


Komentáře

1 Daniela Daniela | 26. prosince 2012 v 13:51 | Reagovat

ještě nyní se klepu při vidině nebohého Orlaka. tento jsem však neviděla, podívám se. spokojený není nikdo. dobrý známky jsou k ničemu. absolutně. nesmyslné útrapy. věřím, že to máš přetěžké. přeji ti, aby ti bylo co nejlépe. věřím, že třeba nadejde nějaký průlom, něco co se stane, někoho potkáš a tvůj život se změní k lepšímu.(to drží i mne). jsi pro mne převelikou inspirací, tvé psaní, tvůj vkus. ani nevíš jak moc občas ovlivníš mé postoje a vlastně, i jak moc mi pomáháš.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama