Únor

27. února 2013 v 1:44
1. Jsem si jistá, že se rozumí, proč jsem nikam nic nenapsala skoro dva měsíce. V zimě nejsem produktivní, nejsem zajímavá a rozhodně nejsem psavá. Avšak v supermarketu už prodávají čokoládová velikonoční vajíčka a tudíž je nejspíš čas, abych vylezla ze svého zazimování u prazvláštních dokumentů o sériových vrazích a konečně občas i (ko)existovala. Kromě lehké uzavřenosti jsem, věřím, pracovala dobře na svých předsevzetích. Mnoho trápení ze mne už spadlo, mnoho přeostřenosti se otupilo. Zkrátka se zaměřuji na hezké věci a snažím se nepustit si mnoho ostatního do hlavy. Myslím, že smrtí mé radosti byla a navždy bude přehnaná černobílost vnímání, zkrátka buď naprostý idealismus (ověnčený neschopností žít s faktem, že čistá svatost neexistuje) anebo hluboké zhnusení nad světem. Je to ostatně součást mé diagnózy či mé povahy. Někdy sama nevím.

2. Četli jste Konformistu? Já tu knihu ještě nemám dočtenou a stále nevím, jestli odjede po válce do Argentiny či zda ho zatknou a...uvězní? Popraví? Musím říct, že Marcello je nejsympatičtější a nejvíce ztotožnitelný fiktivní fašistický vrah, o kterém jsem kdy četla.
Nevím, jestli se s ním člověk ztotožnit má, ale velkou část života jsem se cítila jako on - alespoň ve své potřebě patřit a potvrdit si svůj život, mít ho něčím/někým schválený, i když tomu něčemu anebo někomu vlastně ani příliš nevěřím a čas od času mi to celé přijde směšné. Říkám si, jestli někteří lidé jednoduše nemají sklon něco takového provést a jestli to není jen otázka okolnosti, co tou modlou bude. Existuje ale i hloubka charakteru a možná ne všechno na nás je stejné. Možná neskončím jako fašistický vrah. Ostatně už mnoha věcem nepředstírám věřit a pracuji na výše zmiňované vraždě bezbřehého idealismu. Chtěla bych si však nechat nějaký malý, ochočený, ostříhaný idealismus na památku, není dobré být zcela bez něj. Fandila jsem celou knihu Marcellovi, aby nakonec svého bývalého učitele nezabil a nenaplnil tak svůj osud, ale jistě to bylo zcela nevyhnutelné.

3. Z kulturního soudku také doporučuju německou filmovou klasiku M., která je nervydrásající (ovšem kdyby na mě někdo řval německy, bylo by to nervydrásající i bez tématu filmu), a balet Le jeune homme et la mort, který je prostě nádherně současný. Nurejev je mrtev, ale jeho dílo zaznamenané a živé, což je požehaná situace.

4. Měla bych zapracovat i na tom, aby mi někdo dal pusu.

Frau Bing.
 


Komentáře

1 alfalfa alfalfa | Web | 27. února 2013 v 16:12 | Reagovat

Už mám dosť tohto zamračeného a studeného počasia, kedy som málo produktívna a na nič sa nezmôžem. Preč so zimou, chcem jaro! :D
Tú knihu som nečítala, ale počula som o nej a rozhodne ju zahrňujem medzi knihy, ktoré si chcem prečítať.
A o štvrtý bod sa pokúšam už veľmi dlho :D Veľa šťastia!

2 Daniela Daniela | 6. března 2013 v 20:58 | Reagovat

ano. někdy to snad i cítím stejně. idealismus nebo totální zhnusení.
ten balet je výborný.
v bodě 4 se s tebou shoduji...
žij o sto šest.

3 B. B. | 26. března 2013 v 18:47 | Reagovat

Chybíte, mi, Ká. Plakala jsem u Zlodějky knih a vzpomínala na Vás.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama