Zase čtyři ráno

7. října 2013 v 3:48 | nečtu to po sobě
- Mezi dubnem a dneškem se děl život.
- Kupodivu se mi podařilo učinit se pyšnou sama na sebe, do jisté míry. A je to hezký pocit.
- Realita stále uráží mé snění, jako by mu něco dlužila. Je absolutně nutné přestat s těmito nesmysly. Je to ponižující, jako dospělý člověk stále cucající mlíko od mámy. Co stojí, stálo dříve než já.
- Rovněž identita je pro mě stále ta nejhorší závislost.
- A nenastal žádný pád Boha, nikdy to u mě totiž ani nevycházelo z toho potřebného místa.
- (upřímně ano, čistě nikoli - šlo o případ zneužití)
- Jde teď jen o to sesbírat zbytky a dát se dál. Svět je ok jaký je. Brno je fajn. Být jen holka je taky fajn. Všechno je v klidu.
- Taky už do háje se strachem z odsouzení. Do háje s perverzní potřebou udržet si u těla lidi, kteří milují své předpoklady více než to ostatní, do háje s věčným očekáváním dokonalosti. Do háje s nimi a do háje se mnou.
- Pochyby jsou vražedné častěji než něčemu prospěšné.
- Ostatně nechci už mít při psaní pořád v hlavě čtenáře.
- Je třeba žít. Produktivně. Jednoduše. Upřímně.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama